Ždánice

Osada Ždánice vznikla nejspíše v souvislosti se zeměpanským hradem, o němž první známá písemná zmínka pochází z roku 1286. Již v roce 1349 jsou uváděny Ždánice erb_zdanice.gif, 3,1kB jako „statky s hradem, městečkem, vinicemi, pastvinami, mlýny, právem církevního patronátu“, atd. Roku 1322 se zde stali pány (koupí od krále Jana Lucemburského) vladykové, bratři, Albert a Bohuš, kteří se pak nazývali „pány na Ždánicích“. V krátké době se zde vystřídaly na dvě desítky majitelů, až roku 1500 koupili zpustlý hrad a městečko bratři Hynek a Protivec ze Zástřizl, kteří měli v držení Ždánice 58 let. V roku 1558 koupili panství od Jana Ždánského ze Zástřizl a na Buchlově Jan ŠemberaZnak města zdanice/zdanice_1_small.jpg, 42kB Ždánic Černohorský z Boskovic s bratrem Albrechtem . Roku 1566 prodává Jan Šembera vše Oldřichovi z Kounic. Oldřichův syn, Oldřich Mladší, dokončil roku 1569 stavbu renesančního zámku, kterou na základech zástřízlovské tvrze dal stavět jeho otec. V září 1619 byly Ždánice vypáleny a panství poničeno Dampierrem. Syn Oldřichův, Karel byl jako účastník odboje moravské nekatolické šlechty po bitvě na Bílé Hoře žalářován a majetek byl zabaven císařem Ferdinandem II. Ten náhradou za válečné služby postoupil panství knížeti Maxmiliánovi z Lichtenštejna v roce 1622. To vlastnili Liechtenštejnové až do zrušení poddanství roku 1848, pozemky, zámek zdanice/zdanice_2_small.jpg, 42kB a hospodářské objekty až do roku 1922 (300 let). Od roku 1896 až do konce 1. světové války měla knížecí pozemky, statky a cukrovar (založen Liechtenšteinem roku 1862) v nájmu německá rodinná společnost Eduarda Seidla.

Verbasovo muzeum

Muzeum založil učitel a historik Jakub Vrbas (* 14.8. 1858 Klobouky u Brna, + 26.7. 1952 Ždánice). 1. září 1880 nastoupil učitelské místo ve Ždánicích. Sbíral lidové písně, říkadla, hry a koledy z oblasti Ždánicka, Kloboucka a Břeclavska pro národopisce a přítele Františka Bartoše. V kulturně osvětové činnosti se věnoval hlavně Ždánicím a rodným Kloboukám, usiloval o zachování lidového kroje, tance, zvyků, písní, tradic, lidového svérázu, studoval historii regionu, sbíral památky, vykopávky, starožitnosti, výtvory lidového umění, které shromažďoval ve svém domě, aby je později věnoval muzeu ve Ždánicích. Toto muzeum dodnes nese Vrbasovo jméno. zdanice/zdanice_1_small.jpg, 42kB Spolupracoval také se zdejším notářem JUDr. Martinem Křížem (*14.11. 1841 Líšeň u Brna, + 5.4. 1916 Ždánice), člověkem na svou dobu neobyčejně vysoce vzdělaným, který se vedle svého povolání věnoval ze záliby, ale na více než profesionální úrovni, badatelské činnosti v oboru geologie, archeologie a přírodovědy. V r. 1898 Jakub Vrbas vydává vlastním nákladem svoji první knihu - Dějiny městečka Ždánic, s autorskou účastí Dr. Kříže. V r. 1930 vydává druhou knihu (opět vlastním nákladem), s vlastivědným popisem našeho regionu, která nebyla dosud překonána a pravděpodobně nám zůstane „knihou století“. Mezi jeho další významná díla bychom mohli zařadit např. „Klobouky roku 1848“, „Z dějin Žarošic“, „Toufaři na Ždánsku a Ždánská keramika“, Pohledy na minulost Klobouk“, kromě toho napsal nesčetné množství článků a pojednání do různých časopisů a publikací. Ve věku 88 let stačil ještě dokončit obsáhlé dílo „Moje kloboucké vzpomínky“ a téměř devadesátiletý v r. 1947, dokázal podnítit občany a zorganizovat s nimi velkou Jubilejní slavnost obce k 500. výročí povýšení Ždánic na městečko. Pozoruhodná jeho činnost nám zanechala vzácné doklady o dávné minulosti a památek ze života našich předků. Jeho slova: „Pozlatit by se měly každé ruce, které zachraňují v obcích staré památky!“, „Ždáničané! Udržte si muzeum na paměť svých předků!“, „Nedopusťte nikdy, aby muzeum, toto mé celoživotní dílo, bylo někdy ze Ždánic přemístěno. Pro Ždánice jsem ho budoval a Ždánicím aby zůstalo“, by měla být pro nás výzvou k dalšímu zvelebování Vrbasova muzea.

Copyright © Lenka Schrötterová 2003 - 2015