Zámek Slavkov

Podobu, kterou dnes slavkovský zámek má, neměl vždy.V průběhu dlouhých staletí změnil vzhled několikrát, a pokaždé tak, ze z toho předchozího nebylo na první pohled patrné takřka nic. Dnes je zámek barokní , tak by se dalo usuzovat, že pochází ze 17. nebo 18. století. VeZámek ve Slavkově skutečnosti však starší. Patří k nejstarším dochovaným panským slavkov/zamek_1_small.jpg, 42kB sídlům na Moravě. Zmínky o jeho existenci pocházejí již z první poloviny 13. století a jsou spojeny s řádem německých rytířů, kteří měli v těchto místech svoji komendu. Protože řád mel především posláni vojenské, vybudovali si jeho členové pochopitelně sídlo dobře opevněné, a to bez ohledu na to, ze v srdci Moravy, země s dlouhou křesťanskou tradicí, nemohli své úkoly, namířené na boj proti pohanům, plnit. Spisovatel Antonín Kolek nám po dlouhém studiu vylíčil podobu Slavkovské komendy takto: ,,Na základě mnoha dochovaných komend, zvláště v centru řádu v Prusích, můžeme říci, ze slavkovská komenda vyhlížela takto: bylo to veliké stavení - hrad a klášter zároveň - o půdorysu obdélníka. Nádvoří bylo zastaveno ze všech čtyř stran budovami, jež měly přízemí a poschodí prvé a druhé. Prvé poschodí bylo určeno pro rytíře.Jedno křídlo sloužilo jako společná ložnice. Byla to velká síň dvěma řadami postelí, které byly od sebe odděleny záclonami. Mezi postelemi byl volný prostor, kterým se procházelo, v průčelí na zdi visel velký kříž. Rytíři podle přísných řádových pravidel spali oblečení, meč při sobě. Vedle ložnice byla kapitulní síň, kde se rytíři scházeli k poradám.Jiné křídlo obsahovalo místnost, kde se rytíři scházeli ve volných chvílích v průběhu dne, tam se směli bavit, hrát dovolené hry, jako šachy, apod. V dalším křídle komendy byla jídelna, tam se scházeli na znamení zvoncem k jídlu. Jinou stranu zabírala řádová nemocnice, světnice pro komtura a hostinské pokoje. Nechyběla kaple, nádherně vybavená. V přízemi byly kuchyně, komory, zásobárny, bydleli tam služební bratři, služebnictvo a ve druhém poschodí byl špýchar na obilí. V rohu komendy stála podobně jako v hradě mohutná věž, jiná střežila bránu komendy. Všechno pak bylo opevněno silnou zdí, příkopem a valemi. Hospodářské budovy tvořily předhradí, byly rovněž opevněny, ale od komendy je dělil hluboký příkop.
Slavkovská komenda byla krásná stavba, nejvíce byly umělecky vyzdobeny kaple a kapitulní síň, ostatní místnosti byly jednodušší, ale pěkně vymalovány. Na vnitřní straně ze dvora šla kolem prvého a druhého poschodí klenutá galerie, která se svými pilíři podobala klášterní křížové chodbě. Z galerie byl příchod do všech hlavních místností, které jsme jmenovali." I způsob života německých rytířů se nám Kolek pokusil přiblížit: " Byl to řád, v němž na prvém místě byly rytíři - laici, ti zaujímali obyčejně v komendách i v zemi řadové hodnosti, na druhém pak byli teprve kněží a na posledním. služební bratři, kteří nebyli z rodu urozených. Němečtí rytíři se scházeli několikrát denně k společným modlitbám, kromě nich s cvičili ve zbrani, jízdě na koni, slézáni zdi, střelby a jako rekreace jim byla dovolena honitba v blízkých lesích zvláště když patřily příbuzným řeholníků. Jisté je, že moravská šlechta ráda vstupovala k německým rytířům - přijímali se mladíci od čtrnácti let a proto slavkovská komenda byla složením svých řeholníků česká.
slavkov/zamek_1_small.jpg, 42kB Ve Slavkově ztratili němečtí rytíři svoji sílu a moc již v průběhu 15. století. Tehdy se komenda dostala do rukou světským majitelům. Jeden z nich, Petr, hrabě od sv. Jiří a z Pezinku, který město a slavkovské panství získal v roce 1496, ji dal přestavět na zámek. Největšího významu a rozkvětu zámek a město dosáhly až pod panstvím pánů z Kounic, kteří významně zasahovali do politických dějin celé země.
Prvním příslušníkem tohoto rodu, který se stal majitelem Slavkova byl Oldřich z Kounic jehož přesná data narození a úmrtí neznáme, ale žil někdy mezi roky 1460 až 1516. Ten koupil Slavkov a přilehlé panství od již zmiňovaného Petra z Pezinku, ale kup zřejmě nebyl příliš přesvědčivý, neboť jeho 4 synové se po jeho smrti soudí o majetek s vdovou po hraběti z Pezinku. V roce 1531 tento spor končí vítězstvím Kouniců a slavkovské panství je zapsáno jako jejich majetek do zemských desek. Tvořily je hrad a město Slavkov se dvorem, vsi Němčany, Hodějice, Heršpice s pustou tvrzí Dvorce, Nížkovice, Rašovice s pustou tvrzí, pustý hrad a ves Konůvky a Bohušice a žleby Trojanov a Rožmitál se vším příslušenstvím. Tento základ Kounicova panství se dále rozrůstal. K posílení významu rodu přispělo povýšení do panského stavu v roce 1532. Zakladatelem skutečného bohatství, které rod Kouniců vyneslo nad ostatní byl Oldřich Kounic, který žil v letech 1569 až 1617. Získal vynikající vzdělání především naInteriéry Zámku Slavkov italských školách a v dospělém věku se stal radou a komořím krále Matyáše i komořím jeho bratra arciknížete Maxmiliána. Ke slavkovskému panství připojil nové statky - v roce 1593 Nový Rousínov, 1598 Dražůvky, 1600 Kobeřice, 1601 lomnické panství, 1605 Milešovice, 1611 Uherský Brod a mnohé další. Byl přsvědčeným zastáncem jednoty bratrské a ochráncem evangelíků. Stal se hlavou nekatolické šlechty a vystupoval na sněmu v Olomouci v roce 1609. Celá jeho činnost směřovala k odbojnému vystoupení českých stavů. Když k němu opravdu došlo, byl již rok po smrti. I přesto jej katolická reakce po bitvě na Bílé hoře pro výstrahu ostatním a jako důkaz své důslednosti formálně odsoudila smrti a jeho jméno na věky proklela. Měl ze dvou manželství 18 dětí, ale přežilo z nich jen 7 - čtyři synové a tři dcery. I oni pokračovali v otcových šlépějích a jako rozhodní evalgelíci se přidali na stranu stavovského povstání proti Habsburkům. Bedřich z Kounic a jeho bratr Karel se stali členy direktoria - prozatímní vlády. Po porážce povstání je také stihl tvrdý trest. Jen přímluva katolických příbuzných je zachránila před smrtí, rozsudek cestou milosti císař zmírnil. Oba však skončili ve vězení na Špilberku. Bedřich se odtud dostal v roce 1622 a Karel dokonce až v roce 1629. O veškeré jmění přišli a dožili svůj život za hranicemi Moravy. Majitelem panství na Uherskobrodsku se stává Maxmilián z Kounic a na slavkovském panství zůstává Lev Vilém z Kounic narozený roce1614. Na to, aby se zúčastnil povstání byl příliš malý, a jelikož byl polovičním sirotkem stává se jeho poručíkem sám kardinál Dietrichstein, který mu dává jednoznačně katolické vychování. Tím se stává jeho přesvědčení zcela odlišné od otcova a starších bratrů. Stává se katolíkem a svým nákladem dal v Brně vybudovat kostel sv. Michala a pod hlavním oltářem vybudoval pro svůj rod hrobku. Byl povýšen do hraběcího stavu a v roce 1642 jej císař Ferdinand II jmenoval nejvyšším sudím Markrabství moravského a o rok později císařským komořím. To vše mu umožnilo rodinný majetek dále rozšiřovat. Po smrti bratra získal majetek na Uherskobrodsku a ke slavkovskému panství postupně připojuje okolní obce.Po celý svůj život hlavně při cestách nakupuje knihy a umělecké předměty. Toto se stává základem Kounicových sbírek, které na zcela mimořádnou úroveň přivedly jeho potomci. Měl jediného syna Dominika Ondřeje, který byl stejně úspěšný. Stal se také zemským sudím Markrabství moravského, v roce 1683 byl povýšen do stavu říšských hrabat a získal dědičný titul hraběte z Rietbergu. Stal se rytíře zlatého rouna, v roce 1696 říšským dvorním dvorním místokancléřem a později ministrem ve státní radě. Mnoho let strávil v cizině a tak se snažil i domácí prostředí přizpůsobit úrovni na jaké byl zvyklí u evropských dvorů. První přišla na řadu přestavbaObrazárna zámku. Renesanční budova mu již nevyhovovala, a tak začal budovat velkolepé reprezentativní sídlo. Jeho plán měl uskutečnit Domenico Martinelli. Tento italský architekt původním povoláním kněz se stal vlastně jeho přítelem, který ho doprovázel na cestách, radil mu při nákupu obrazů a uměleckých předmětů do jeho sbírky a dokonce se stal i vychovatelem jeho synů.
slavkov/zamek_3_small.jpg, 42kB Domenico Martinelli zpracoval projekt přestavby zámku v osmdesátých letech 17 století, své dílo řešil v širších souvislostech celého města. Původně navrhl trojdílný zámek s nádvořím, uzavřeným na východní straně vstupní branou, která měla stát tam, kde dnes celý prostor dotvářejí konírny. Jako první vyrostlo střední - západní křídlo. Zde našly umístění hospodářské prostory (kuchyně, koupelna, pekárna, jídelna a také dámské a pánské ložnice. Teprve při dostavbě zámku se některé tyto činnosti přesunuly do jiných prostor. Stavba pokračovala velice pomalu a při smrti v roce 1705 Dominika Ondřeje bylo dokončeno jen toto křídlo. Jeho nástupcem se stává Maxmilián Oldřich z Kounic, který pokračoval především v otcově podnikatelské činnosti, v pokusech založit ve Slavkově manufakturu, v diplomatických službách rakouské koruně a také v rozšiřování rodiného jmění. V roku 1720 se stává moravským zemským hejtmanem a zůstává jím až do své smrti. Jeho jméno je spojeno s první snahou o splavnění řeky Moravy a z počátkem výstavby silnice z Olomouce do Brna. Avšak neměl zájem ani o rodinné sbírky, ani o dobudování slavkovského zámku. Až po roce 1720 vzniká potřeba pohodlného a reprezentačního sídla a tak se s elánem pouští do přestavby zámku. Domenico Martinelli umírá již v roce 1718, a tak pokračovatele nachází Maxmilián Oldřich v italském architektovi Valmagginim. Ten přistupuje k některým změnám. Stavba pokračuje o poznání rychleji, ale jejího dokončení se nedočkal ani Maxmilián Oldřich z Kounic. Zásluhu o konečnou dostavbu zámku a jeho dnešní výzdobu má Václav Antonín z Kounic, nejvýznamnější představitel tohoto rodu. Narodil se roku 1711. Měl věnovat kariéře duchovní. Smrt jeho starších bratří však otcovo rozhodnutí změnila. Ten pro něj nyní určil dráhu právnickou a po studiích a cestě po evropských zemích nastupuje do diplomatických služeb. Jeho první příležitost přišla s nástupem Marie Terezie na trůn v roce 1740. Mladý Kounic ji nejprve prokazoval platné služby jako vyslanec u papežského dvora a později u dvora francouského krále v Paříži. V roce 1753 jej císařovna jmenovala říšským kancléřem a od té doby ovlivňoval rozhodujícím způsobem po dobu takřka 40 let rakouskou zahraniční politiku. V roce 1764 jej povýšila císařovna do knížecího stavu. Kníže samozřejmě rozšiřoval rodový majetek, a také v roce 1752 stála již celá budova včetně jižního křídla. Avšak vnitřní výzdoba trvala ještě dlouho. Vnější úprava zámku odpovídala ještě duchu, ale uvnitř se již plně projevil vliv nastupujícího klasicizmu. Václav Antonín z Kounic také významně rozšířil uměleckou a obrazovou sbírku. V roce 1753 přesídlil do Vídně kde začíná budovat nové sídlo a základem jeho zdejší sbírky se stávají nejcenější kousky ze slavkovské sbírky. Kancléř Václav Antonín umírá ve Vídni v roce 1794. U kancléřových potomků jsem již světky úpadku rodové slávy. Zmenšuje se majetek a umělecké sbírky se rozplývají v aukcích. Václav Antonín z Kounic měl sedm dětí z kterých se dožívá dospělosti pět. Z toho čtyři synové. Tři z nich umírají bez dědice. Pokračovatelem rodu se stává druhý syn Dominik Ondřej z Kounic, který žil v letech 1740 až 1812. Dosáhl sice hodnosti nejvyššího podkoního, císařského komořího a stal se vyslancem u španělského dvora, ale významější úlohu nesehrál. Taktéž jeho syn Alois Václav z kounic. Tento dostal přídomek marnotratný a je to on kdo rozprodává jednotlivé části rodového jmění. Nakonec mu byl ustanoven za opatrovníka vlastní zeť Ludvík Károlyi . A jím také moravská větev Kouniců vymírá a to v roce 1848. Slavkovského panství se ujímá česká větev.

Copyright © Lenka Schrötterová 2003 - 2015