Zaniklé vesnice na území Ždánického lesa

(zpracováno podle knihy Zdeňky Měchurové Konůvky - zaniklá středověká ves ve Ždánickém lese Vydáno v roce 1997)

na okrese Vyškov bylo zaznamenáno celkem 63 zaniklých vesnic a feudálních sídel, z toho jen 17 jich bylo doloženo a lokalizováno povrchovými sběry. Pro účel výzkumu se nabízela nepoškozená oblast při okrajích Ždánického lesa. Některé však neposkytovaly žádné archeologické doklady ( Nežetice u Holubic, Němčány u Kobeřic a Sadkov u Otnic), protože byly zahlazeny hlubokou orbou. Zaniklá vesnice Skřípov u Bošovic, Malé Otničky u dnešních Otnic, bývalá tvrz Dvorce nad Heršpicemi u Slavkova a zaniklé Bohušky při hájence Mušenice nad Rašovicemi přinesly nálezy keramiky i železných předmětů, vhodných ke datování, ale nebylo objeveno žádné základové zdivo ani stopy po půdorysech domů. Roku 1958 proběhl zjišťovací výzkum Starých Blažovic, při němž byly nalezeny i stavební relikty v hloubce 50 cm pod dnešní úrovní. Z důvodu bytové výstavby nebylo možno ve výzkumu pokračovat. Zaniklá ves Mezilesice u Kobeřic s přilehlou tvrzí Zámčisko je doložena v písemných pramenech mezi lety 1210 až 1497, původně jako majetek zábrdovického kláštera v Brně. Půdorysy usedlostí byly předchozími lesními v terénu velice rozrušené, cenným nálezem byla kupovitá pec na chléb. V roce 1960 začal výzkum PhDr. Dagmar Šaurové na lokalitě Konůvky. Tomuto výzkumu zasvětila celý svůj další život. Údolím protéká potok značený jménem zaniklé vesnice. Dodnes je vesnice v povědomí místních obyvatel a je podpírána i vlastivědnou literaturou. Po této stránce jsou přínosem paměti zasloužilého rašovického písmáka J. Vrány protože narozen roku 1863 byl zaměstnancem místního polesí a očitým svědkem některých událostí.

Byl proveden výzkum také na dalších lokalitách středověkých zaniklých vesnic ve Ždánického lese, v Bohuškách a Dobešovicích. Již roku 1959 byla prověřena povrchovým sběrem a zjišťovacím výzkumem lokalita zaniklé vsi Skřípov.

Středověký hrádek Kepkov, ležící na svahu Ždánického lesa v přibližně stejné vzdálenosti od Konůvek i Bohušek byl zkoumán v polovině sedmdesátých let. Důležitým zdrojem jsou Zemské desky brněnské a olomoucké a Knihy půhonné a nálezové. První jsou úředním dokladem majetkových převodů, druhé zaznamenávají soudní spory. Zápisy se o Konůvkách zmiňují od roku 1365. Vesnice se jmenoval Kunovice, později také zdrobněle Kunovičky. Od roku 1464 jako Kunůvky, v lidovém tradičním podání Konůvky. O Konůvkách byl učiněn při majetkovém převodu mezi Jakubem z Kunovic a Pavlem ze Sovince roku 1365. Z prodejní ceny obsahu zápisu i jeho formulace lze usuzovat, že prodávané zboží bylo již tehdy významným a rozlehlým hospodářským celkem, podle něhož se psal majitel Jakub z Kunovic. O Jakubovi z Kunovic jiné zprávy nejsou známy. Pavel ze Sovince je v 2.polovině 14. století uváděn jako držitel blízkých Rašovic a je známo , že měl několik potomků. Pro dceru Kateřinu zakoupil r. 1365 vesnici Kunovice - Konůvky, pro druhou dceru Bolku r. 1373 sousední Bohušice - Bohušky. Dále byli majiteli Oldřich Hecht z Rosic, příslušník významné moravské šlechtické rodiny. Když Oldřich Hecht z Rosic zemřel, převedla vdova po něm Kateřina ze Sovince své panství v Konůvkách a Bohušicích do držení Moravské větve Dubánků z Duban, Konůvky r. 1412 Oldřichovi, Bohušice r. 1416 Janovi. Roku 1420 přešel tento majetek do rukou Jana Kočky z Říčan a jeho manželky Kláry z Lulče.K tomuto neklidnému období po polovině druhého desetiletí 15 století na Moravě se váží písemné zmínky v popravčích zápisech jihlavských o tlupě lapků zvané Janáčovo tovaryšstvo, která měla sídelní základnu v oblasti Ždánického lesa a Kyjovské pahorkatiny. Jako jedno ze zásobovacích míst a opěrných bodů jsou uváděny Kunovičky či Malé Kunovičky, odkud jim dokonce Farář nosil pivo a chléb do lesa nad vesnicí. V době kolem roku 1459 nesou sebou držby řadu majetkových sporů a nesnází, a to zejména mezi Rackem ze Zborovic, kterému Konůvky postoupila r.1448 vdova po Janu Kočkovi a Fraňkem z Otakarce i Vaňkem z Mrdic a Uhřic. Roku 1464 prodává Racek ze Zborovic Konůvky i Bohušice Fraňkovi z Otakarce, ale proti tomu se postavil Klářin bratr Budivoj z Říčan. Úřední zápisy jsou vedeny až do roku 1475, kdy zemský soud přiřkl vsi Konůvky a Bohušice zřejmě Klářinu synovi Karlovi z Lulče, výsledky válečných událostí se v nich nijak neodrážejí.Dědictví po ženě Fraňka z Otakarce a Rašovic Kunce z Batelova převzal Havel z Batelova, který se psal po Rašovicích od r. 1486, ale lze důvodně předpokládat, že tam již nesídlil. Od něho vede příbuzenská linie přes členy s příjmením Tluksa k Janovi z rodu Brtnických z Valštejna, který se oženil s Kateřinou z Konice a s ní získal panství ve Slavkově, jejich dcera Žofie se provdala za uherského hraběte Petra z Pezinku, a ten připojil k slavkovskému panství postupně okolní vesnice, existující i zaniklé. Tím přešly Konůvky, Bohušky i Kepkov k panství Slavkovskému. Od roku 1481 jsou už vždy uváděny jako pusté. Prostřednictvím jmenovaných manželů přešlo celé panství rodu Kouniců. Ti zde později zřídili oboru, takže nedošlo k zaorání terénu. Luční údolí převzalo jméno po vsi a terénní relikty pobořených stavení doložily ústní lidovou tradici o někdejší vesnici.

Copyright © Lenka Schrötterová 2003 - 2015