Slavkov u Brna

Město je nejznámější z učebnic historie díky kruté bitvě tří císařů, jež se nedaleko odtud odehrála.

První zmínkaPrvní zprávy o obci jsou z roku 1199, kdy se uvádí jako majetek řádu německých rytířů pod názvem Novosedlice. V původní vsi byla postavena řádová komenda s tvrzí, poprvé připomínána v roce 1237, která zanikla spolu s řádem začátkem 15 století. V roce 1416 se stal Slavkov městem a dostal od krále Václava výsadu městské pečeti a městského znaku. V roce 1421 jej dobili husité na svém nepříteli Petru Kutějovi. V roce 1507 získali zdejší panství Kounicové, příznivci jednoty bratrské, známí svou náboženskou tolerancí. Proto tu v 16 století žili vedle sebe lidé různých vyznání. Byli skvělí odborníci na pěstování vinné révy a chmele, šikovní řemeslníci, tkalci, keramici a ranhojiči. Starou tradici měla i židovská obec připomínána již ve 13 století. Nejvýznamnější památkou města je zámek. Vznikl na místě původní tvrze v druhé polovině 16 století nejprve v renesančním stylu. Koncem 90 let 17 století za Dominika Ondřeje Kounice začala přestavba na monumentální barokní objekt. Přímo pod zámkem stojí mohutný klasicistní kostel z roku 1786. Na náměstí se dochovalo několik slavkov/radnice_small.jpg, 42kB renesančních domů. Renesanční je radnice postavená v roce 1592. Židovské obyvatele připomíná synagoga z roku 1858 a starý židovský hřbitov.

Radnice na náměstí patří mezi nejstarší stavební památky města. Byla postavena v renesančním stylu v roce 1592 - tento letopočet můžeme vidět nad vstupním portálem. Sklepní jádro této budovy je gotické. slavkov/kostel_small.jpg, 42kB Do stavby radnice byl včleněn dům v ulici Husově, který nese na vstupním portále bývalé síně letopočet 1581. href="slavkov/kostel.jpg" rel="lightbox"> Novostavba byla dokončena za purkmistrů Alexandra Bradavičky a Petra Pekaře, dále pak byla radnice stavebně upravována v 70. letech 19. století a ve století dvacátém. Uvnitř budovy bývala napravo od vchodu městská strážnice, vlevo pak výčep. V prvním poschodí se nacházela městská šatlava, jejíž zamřížovaná okénka jsou viditelná v boční ulici. Zepředu a z boku radnice stály až do konce 19. století kupecké krámy. Na věžičce byly od roku 1903 do roku 1906 pověšeny zvony ze zbořené Hodinové brány.

Chrám Vzkříšení Páně v čele slavkovského náměstí patří mezi jedinečné památky klasicistní architektury u nás. Je dílem architekta Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu a byl vybudován v letech 1786-1789. Jde o technicky náročnou stavbu, postavenou v bažinatém terénu na dubových pilotách. Václav Antonín Kounic ho nechal vybudovat jak pro katolíky, tak pro protestanty

Slavkovská synagoga se na původním místě uprostřed zástavby ghetta nalézala jistě od středověku, od doby konstituování židovské obce. Původní barokní vzhled staršího templu pocházejícího ze 16. století je znám ze dvou pohledů na město - od východu a západu, které v roce 1723 vytvořil Václav Petruzzi. slavkov/synagoga_small.jpg, 42kB Vidíme na nich rozměrnější vyšší obdélnou budovu vyjímající se mezi drobnými domky ghetta. Je kryta sedlovou střechou s valbičkami, západní průčelí je členěno dvěma, východní třemi vyššími okny, v obou štítech je větší oválné ležaté okno na půdu. Půdorysný zákres templu na plánu separace židovského osídlení z roku 1728 je pouze schematický. Synagoga, zle poničená ohněm v roce 1762, měla být po požáru znovu obnovena. Z půdorysné situace na katastrálním plánu z roku 1826 můžeme vyčíst, že vstup pro muže předsíní a pro ženy venkovním schodištěm do patra už byl pravděpodobně řešen na jižní straně. Ve zprávě z roku 1847 se píše, že byl tehdy templ stavebně upraven ve stylu románské gotiky. Ovšem již nedlouho poté, roku 1857, byla synagoga úplně zbořena a v následujícím roce na přibližně stejném místě od základů nově postavena v soudobém historizujícím slohu. Jméno autora návrhu není známo.
Slavkovská synagoga je samostatně stojící patrová halová budova obdélného půdorysu se sedlovou střechou, na kratších stranách s mohutnými stupňovitými štíty ukončenými kamenným desaterem. Střešní krytinu původně tvořila, jak nás o tom zpravuje nápis v podstřeší z roku 1914, břidlice, dnes bobrovka. Členění fasády je pojato v novorománských formách s užitím vysokých oken, pilastrů, lezén, říms a zajímavých keramických prvků ve štítě. Synagoga je řádně orientována v ose východ-západ, vstup má ze západní strany společný pro muže a ženy. Vnitřní dispozice je tradiční - z předsíně se přímo vchází do hlavního modlitebního prostoru pro muže a po schodech do patra na galerii pro ženy. Hlavní hala je zastropena nepravou dřevěnou valenou klenbou, ostatní místnosti jsou plochostropé. Stěny síně bývaly vyzdobeny druhorokokovou iluzivní malbou s antikizujícími motivy, dlažbu tvořily kamenné čtvercové desky z opuky. Východní stěně vévodil z vyvýšeného pódia přístupný svatostánek s výklenkem pro skříň na tóry. Dřevěnou odstupňovanou galerii pro ženy odděluje od sálu poprseň ze stejného materiálu. Vybavení stavby doplňuje v předsíni zazděné kamenné rituální umyvadlo (kijor) a kované zábradlí.
Synagoga sloužila bohoslužebným účelům do počátku 40. let, pak bylo vnitřní zařízení zničeno nacisty. V následujících desetiletích, minimálně od roku 1960, byla využita jako skladiště pro podnik Nábytek Zlín. Restitucí v roce 1991 byla vrácena původnímu vlastníku, Židovské náboženské obci v Brně. Postupná obnova synagogy, chráněné kulturní památky, byla zahájena v roce 1994. Po letech tápání v otázce budoucího využití bylo ve spolupráci s Městským úřadem ve Slavkově u Brna nalezeno vhodné řešení: adaptace pro městskou knihovnu. Na základě studie a prováděcího projektu z roku 1996 byla synagoga v letech 1996 - 1998 kompletně restaurována. V průběhu prací došlo ke změně účelu využití budovy jako pracoviště, badatelny a depozitáře Státního okresního archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna. V předsíni našla své místo menší muzejní expozice o historii a památkách zdejší židovské obce. Slavnostní zpřístupnění opravené synagogy spojené s odhalením pamětní desky obětem holocaustu ze Slavkova a okolí na průčelí budovy se uskutečnilo dne 24. května 1998.

Copyright © Lenka Schrötterová 2003 - 2015