Historie v 6 až 9 století

Příchod slovanských kmenů v polovině šestého století na jižní Moravu souvisí se závěrečnou fází období stěhování národů. Přesnější by bylo označení "stěhování germánských národů", protože to byla především germánská etnika, jejich osudy vtiskly pečeť celému období po pádu Římské říše. Na jaře roku 568 odešly germánské kmeny pod vedením Langobardů ze střední Evropy do severní Itálie, čímž se doširoka otevřela brána k jižnímu směru postupu slovanských kmenů z jejich sídel, rozkládajících se severně od Krkonoš, Jeseníků a Katrpat, na širokých prostranstvích mezi řekami Odrou a Dněprem. Směr putování vedl Slovany především k Dunaji, k řece, která v prastarých mýtech všech slovanských etnik hraje tak mimořádnou úlohu, že někteří badatelé dokonce pokládají právě střední Podunají, přesněji Karpatskou kotlinu za původní pravlast všech Slovanů. Stěhování slovanských národů, které v šestém století zhruba navazuje na stěhování Germánů, bylo procesem velmi složitým a dosud ne zcela objasněným. Slovanští zemědělci a pastevci i jejich vojenské družiny se už v první polovině šestého století objevují hluboko na území Byzamské říše, obsazují země pod její správou a pronikají do Řecka i Malé Asie.
Na jižní Moravě se Slované dostali do kontaktů se zbytky předchozího germánského obyvatelstva. Dokonce se zdá, že některé archeologické nálezy by mohli být svědectvím pokojného průběhu slovansko-germánské koexistence, možná dokonce i určitého respektování jednotlivých sídelních okruhů. Vyplívá to ze skutečnosti, že archeologické nálezy z nejmladší fáze předslovanského osídlení se soustřeďují více na jihozápadní Moravě, jižně od řeky Dyje a západně od Svratky. Naproti tomu ve středním Pomoraví převažují doklady materiální kultury slovanských kmenů. Přirozeně jsou velmi vážné výjimky, například langobardská pohřebiště v Lužicích, nebo v Čejkovicích a Holubicích, rozmístěná v hraniční oblasti na předpokládaném styku obou etnických komplexů, germánského a Slovanského.

Pozůstatky prvních Slovanů na jižní Moravě sídliště se nacházejí většinou v nížinách, u vodních toků, kde ve způsobu obživy hrál důležitou roli rybolov, podobně jako v slovanské pravlasti, poseté jezery a protkané velkými řekami. Sídliště nebyla veliká, většinou okolo 10 obydlí. Chaty byly zahloubeny do země, proto se nazývají zemnice, zemljanky. Měly rozměry v půdoryse asi 4x4 metry, v rohu bývalo umístěno otopné zařízení, postavené z kamenů. Kolem chat se objevují zvláštní hluboké jámy z úzkým hrdlem, směrem ke dnu rozšířené. Sloužily jako zásobnice na obilí a svědčí o rozvinutém zemědělství. Jedno z nejstarších slovanských sídlišť na našem území bylo objeveno na Zbrodě u silnice mezi Mutěnicemi a Hodonínem. Zde byly vedle starobylé slovanské keramiky tzv. pražského typu ze 6 - 7 století, nazvané podle prvního naleziště, na němž byla zjištěna, objeveny početné doklady svérázné slovanské kultury. Mezi nimi jsou zajímavé dokonalo hřebeny vyřezávané z kosti a bronzové ozdoby pásů, prozrazující úzké vztahy k nálezům z území Řecka. V Mutěnicích byly objeveny místní doklady specializované řemeslné výroby, konkrétně kostkeramikaěných hřebenů, poprvé nalezených v celcích s keramikou pražského typu. Slovanské kmeny v 6 až 8 století na našem území pohřbívaly žárovým pohřebním ritem. V nádobách z pálené hlíny, někdy zdobené vlnovkami a uložených nehluboko pod povrchem, jsou nasypány pohřební hranice,spálené kůstky a vzácně i součásti kroje ozdoby a podobně. Jak uvádí J. Vrbas bylo sídliště ze 7 - 8 století objeveno v Dambořicích. K přesnějšímu určení nemáme doklady. Významnější je nález pohřebiště v téže obci. Bylo zde vykopáno 12 žárových hrobů, horní části popelnic byly zničeny orbou. Naleziště je zajímavé tím, že je ve značné nadmořské výšce, Stejnou polohu má i pohřebiště u Nechvalína. Při výzkumu slovanského kostrového pohřebiště na západním okraji obce Nechvalín, pod známouKeramika z Nechvalína nechvalínskou tvrzí, byly objeveny zbytky žárových hrobů ze 7 - 8 století. S velkou pravděpodobností jde o hroby bezurnové, kdy byl popel vsypán do malé jamky, nikoliv do nádoby.
Období 7 - 8 století nazýváme dobou předvelkomoravskou. Tehdy se vytvářely předpoklady hospodářského a politického rozkvětu prvního společného státu Čechů a Slováků - Velké Moravy.
Roku 822 se poprvé v písemných zprávách připomínají Moravané, tehdy již jako reprezentanti pravděpodobně sjednoceného útvarus ústředím na opevněném sídlišti u Mikulčic. Velká Morava se během 9. století stává mocným činitelem evropské politiky. Kolem mikulčického centra je v 9. století široké hospodářské zázemí, v jehož struktuře hrály mimo jiné významnou úlohu hradisko Pohansko na Břeclavsku, Ždánicko a oblast kolem dnešního Uherského Hradiště.
Doklady slovanské kultury z 9. století se na Ždánicku vyskytují v řadě míst, především z nálezů ojedinělých. Ve Stavěšicích byla zjištěna dvě slovanská sídliště. Ojedinělé nálezy pocházejí také z Ostrovánek. Poměrně značné množství velkomoravských nálezů pochází ze Žarošic. V Uhřicích byly nalezkeramikaeny kostrové hroby se slovanskou velkomoravskou keramikou.Keramika z Nechvalína Ojedinělé nálezy jsou pro historické hodnocení nedostačující. Do této skupiny patří i poškozené velkomoravské hroby ze Ždánic. Na zámeckém poli u cukrovaru byly roku 1892 objeveny při rozšiřování jámy na řízky dvě kostry. U první byl nalezen náhrdelník ze skleněných korálků, měděná náušnice a prsten. U druhé mužské dvousečný meč, bronzová přezka, dvě čelisti ze selete. Mrtvý muž měl u pravé ruky sekeru a v nohách rozpadlou nádobku zdobenou vícenásobnými vlnovkami a vodorovnými čárami. Ve Strážovicích bylo nalezeno pohřebiště, stovka mohyl, je rozložena nad bezejmenným potokem. Na uspořádání nebyla shledána žádná pravidelnost.  Také velikost mohyl je velice rozdílná, vedle malých mohylek se tu vyskytly i tzv. dlouhé mohyly typické , charakteristické pro východoslovanský kmen Krivičů. K významným velkomoravským nalezištím se přiřadil i Nechvalín, kde bylo prozkoumáno 179 hrobů, z toho 16 hrobů z doby laténské, ostatní převážně slovanské. Pohřebiště bylo velkým překvapením, neboť do té doby známé hroby ze Ždánic byly pokládány za v této oblasti výjimečné. V Nechvalíně se našly 4 meče, což je vysoký počet, uvážíme - li, že v centru Velké Moravy v Mikulčicích jich bylo nalezeno 16. Hroby bojovníků s meči patřily nepochybně příslušníkům vyšší vrstvy, jak o tom svědčí i skutečnost, že v jednom v nich byl na dně hrobové jámy, kromě meče, sekyry, dýky, ostruh a různých kování dva kousky zlata ve firStříbrná náušnice z Nechvalínamě masivních plíšků. Zřejmě sloužily jako platidlo. Zlato se vyskytlo ještě v jednomnaušnice hrobě jako náušnice. Ženských šperků zde bylo nalezeno také velké množství a to 32 stříbrných náušnic, dále také 22 měděných náušnic, z nichž některé jsou více či méně pozlacené, a také další ozdoby. Přibližně v 35 nechvalínských hrobech byla nalezena typická slovanská keramika, která se vyskytuje v tomto období na četných nalezištích od Novgorodu, Smolenska Charkova na východě až k Hamburku, Erfurtu a k Řeznu na západě, od Baltu na severu až k Egejskému moři na jihu. Vedle této keramiky se v Nechvalíně nalezla také žlutá keramika navazující na tradice hrnčířství Středomoří. Podle nálezů můžeme usuzovat, že Nechvalín patřil k důležitým Moravským centrům této doby. Je možno říci, že na Ždánicku existovalo jedno z hlavních center Velké Moravy, jehož materiální základny se zřejmě opírala o zpracování železa.

Zpracováno podle knihy Pravěk a středověk Ždánicka Stanislav Stuchlík - Zdeněk Klanica - Zdeněk Měřínský
Copyright © Lenka Schrötterová 2003 - 2015